Cesta Carlose Guevary v soutěži The X Factor USA v roce 2013 nebyla jen o talentu, ale především o odolnosti. Teprve šestnáctiletý mladík z Lexingtonu v Jižní Karolíně vstoupil na pódium s osobním příběhem, který ho okamžitě odlišil. Život se syndromem Tourette a OCD znamenal každodenní výzvy, které mnozí nevidí, přesto se jim Carlos rozhodl čelit před miliony diváků prostřednictvím hudby.
Na svém konkurzu zazpíval emotivní verzi písně „Gravity“ od Johna Mayera. Vystoupení bylo klidné, kontrolované a emocionálně vyrovnané — v ostrém kontrastu s vnitřním bojem, o němž později otevřeně promluvil. Jeho hlas a interpretace mu vynesly pochvalu poroty, standing ovation publika a jednohlasný postup.
Sílu jeho vystoupení podtrhla především jeho upřímnost. Carlos přiznal, že jeho tiky se staly natolik vážnými, že musel opustit školu, a že zpěv byl jedinou věcí, která je dokázala zastavit. Hudba pro něj nebyla jen vášní, ale způsobem úlevy a kontroly. Tato zranitelnost, spojená se skutečným pěveckým talentem, z něj rychle udělala jednoho z nejinspirativnějších soutěžících sezóny.
V kategorii Boys pod vedením Pauliny Rubio se Carlos dostal do živých přenosů a zařadil se mezi Top 13. Každé vystoupení dokazovalo, že soutěží na stejné úrovni — ne kvůli svým obtížím, ale navzdory nim.
Jeho cesta skončila 13. listopadu 2013 po pořadu s opakovaným hlasováním, kde zazpíval píseň „Cannonball“ od Damiena Ricea. Přestože obsadil 13. místo, jeho dopad byl mnohem větší než samotné pořadí. Carlos Guevara opustil soutěž jako připomínka, že překážky neurčují potenciál — a že hudba se někdy stává nejsilnějším hlasem člověka.
