Ložnice se ponořila do mrazivého ticha, takového, že to působilo, jako by naslouchaly i samotné stěny. Starší žena šokovaně zírala na služku poté, co uslyšela jméno „Sestra Agnes“. To jméno v ní vyvolalo děsivé vzpomínky na noc požáru — křik, chaos, zapečetěnou rakev a dítě, o kterém všichni tvrdili, že zemřelo. Třesoucíma se rukama se služka dotkla smaragdového náhrdelníku na svém krku a prozradila, co jí Sestra Agnes řekla před smrtí: pokud někdy najde stejný náhrdelník, znamená to, že někdo bohatý lhal o její minulosti.
Tvář starší ženy zaplavily emoce, když se jí začaly vracet staré vzpomínky. Smaragdové náhrdelníky nikdy nebyly obyčejnými šperky — byly speciálně vyrobeny jako pár pro dvojčata. Jeden náhrdelník patřil každému dítěti. Všichni věřili, že jedna dcera přežila, zatímco druhá byla navždy ztracena. Když si ale služka všimla stejného data vyrytého na obou náhrdelnících a zeptala se proč, žena se slzami v očích přiznala pravdu: oba byly vytvořeny k narození jejích dcer.
Potom žena sáhla do sametové krabičky a vytáhla starou nemocniční visačku, která byla celé roky ukrytá pod náhrdelníky. Papír byl zažloutlý stářím, ale písmo bylo stále čitelné. Původně tam byla napsána dvě jména novorozenců, ale jedno z nich bylo přeškrtnuto a nahrazeno jiným. Služka zbledla ve chvíli, kdy poznala jméno napsané pod přeškrtnutým — bylo to její vlastní jméno. Se slzami v očích starší žena přiznala, že po požáru jí bylo řečeno, že jedno dítě zemřelo a druhé přežilo, ale nemocniční visačky byly vyměněny ještě předtím, než své děti vůbec držela v náručí.
Služka v hrůze ustoupila dozadu, když jí konečně došla celá pravda. Nebyla jen opuštěným dítětem — její identita byla úplně vymazána. Někdo jí dal nové jméno, pohřbil její existenci na papíře a dovolil jinému dítěti žít místo ní. Starší žena se rozplakala a odhalila, že celý rok nevědomky vychovávala nesprávné dítě, než jí byly obě dcery různými způsoby odebrány.
Ale noční můra ještě neskončila. Pod nemocniční visačkou byl ukrytý složený dopis. Když ho žena otevřela, smutek na její tváři vystřídal strach. Když se služka zeptala, co v něm stojí, odpověď naplnila místnost děsem: „Dítě, které nosilo druhý smaragd, se nikdy nemělo vrátit živé.“ V tu chvíli si služka uvědomila, že někdo nejen skryl její identitu — někdo se postaral o to, aby nikdy nepřežila. A někde v tom domě už někdo věděl, že ztracený náhrdelník byl konečně nalezen.
